Jasně, jasně. Vím. Yop. Je měsíc po akci a tady ticho po pěšině. Ale něco jsem ze sebe teda dostal.
Byls, Bylas, Bylos?
Kdo by neznal dneska už dobře známou akcičku? No akcičku. Dva dny po třech RZtách a první den i noční zkouška. Pravda je, že se od loňské dost změnila a prošla upgradem. Totiž abyste tomu rozuměli, místo prvotřídní a naprosto epický chlastačky, nás pan ředitel prostě, sprostě poslal na trail. Rovnou se přiznám, že jsem byl prostě línej z**d a radši si dal pivíčko.
Další fakta a čísla: Něco přes 500 bikerů od profíků po hobbíky. Každý den zhruba okolo 20km a převýšení ti neřeknu, páč ho nevím. Nebylo to teda nic extra na fyzičku. Ujel to i kamarád, který na kole před tím seděl snad 6x i 5x. Myšleno od začátku roku. Skupiny startovaly po deseti minutách a dvaceti kusech žen i mužů. Děcka jely zvlášť.
Celej závod se konal v okolí Lipna nad Vltavou. Kopce nejsou bůhví jak vysoký, ale to co tam Michal Prokop se Zdeňkem Pólem a partou věrných byli schopní nakopat a vymyslet, je výkon hodný těch nejlepších kopáčů. Fakt chlapi, klobouček.
Dá se říct, že všechny erzety se jely skoro výhradně v hrabance a jen kousek té první se jel Bike Parkem Lipno. Transfery na erzety byly vymyšleny výborně. Nikdo nás nehonil zbytečně přes kopce. Občerstvovací stánky nezely prázdnotou a mechanici jeli na plnej plyn.
Z lesa na tobogán
Prví erzeta byla shodná s tou loňskou. Až na to teda, že pršelo a začátek byl už uhlazenej trail. Vloni to byla hrabanka a sem tam halda kamení. Jinak krásná a ze začátku lehce šlapavá erzeta se dokázala změnit v lehce klouzající leso/luční párty, kde to docela ještě drželo. A pak v poslední třetině, která patřila k Bike Parku se z ničeho nic dostavil bahenní tobogán kde se padalo, klouzalo, smálo se i nadávalo. Protože nejsem tak dobře psychicky vybaven jako jiní tak jsem 2x slezl z kola. Je to tak. Když bych měl tu možnost si to projet víckrát, tak by to byla jiná posílačka. Na oči ale člověk (hlavně já) často vyhnědne. No což. I tak to byla zábava. Video najdete níže.
Jako fakt?
Z dvojky bohužel nemám vlastní video, tak jsem si ho vypůjčil na youtubu. Jako po jedničce jsem se těšil na erzetu, která měla být úplně nová a taky že byla. Tady platí víc než kdy jindy, že kdyby to člověk alespoň jednou jel, tak by to byl určitě dobrej zážitek. Takhle zůstal jen intenzivní. Vlhkost udělala svoje a takhle vlastně rychlá a celá v hrabance nakopaná zkouška byla pro mě skoro nepoživatelná. Nebyly tam žádný vraždy. Jen kořeny tedy ne kořeny ale snad města z kořenů, těch klouzavejch sviní skovanejch pod hrabankou, to bylo neštěstí. Jinak, jak říkám, to bylo intenzivní. Technicky se to na oči dalo dobře. Chvílema to byla až epická podívaná. Kličkovačka mezi stromkama, dvě rovný palby po polňačce, kde se ukázalo kdo je v hlavě obrněnej. Taky jsem to zkusil a pustil to tam. Frčelo to parádně. A když jsem z dálky viděl blížící se kořen a chtěl ho přeskočit? Chyba byla moje asi malý soustředění. Prostě místo přeletu, jsem ho vzal předním kolem , který mi ustřelilo a vykoplo mě to hore a k tomu bokem. Ale podařilo se mi to nějak dorovnat a doskočit bez pádu. Klučina kterýmu jsem video ukradl jel oproti mě nadzvukovou rychlostí.
Stará známá, hodná i zlobivá
Třetí kousek skládačky byl opět stejný jako vloni. Tedy bylo to delší. Tipnul bych tak o půl kiláku. Zase velice rychlá a vprostřed šlapavá erzeta, která mě právě ve střední části úplně vyčerpala, aby mě pak poslala to technických esíček mezi stromama a spoustou kořenů. Já ty kořeny prostě úplně nemám rád. Takže jsem šnečil a nechal se předjet. Ale co. Já vím, že se s klukama a holkama, kteří to jezdí třeba deset a více let prostě měřit nemůžu a nijak mi to nevadí. Naopak oceňuju jejich pohodový jednání. když totiž člověka dojedou jen ho upozorní a čekají. A takhle to má vypadat. A ne jak na Kole Pro Život kde jde často skoro o život. Kdy hobbíci kteří jsou zkrátka rychlejší a lepší než ostatní, ale zárověň taky nikdy nebudou mít na elitu, ale berou to přehnaně vážně, hystericky řvou na pomalejší lidi i v technicky náročnějších pasážích, jen proto, že si myslí jak moc je ti horší brzdí. Byl jsem svědkem toho, jak nějakej blbeček na KPŽ Karlštejn takhle vystresoval holku, která to normálně nedala poslala to do takový malý strže. Idiot ani nezastavil, nezaváhal, odjel. Holčině se naštěstí nic nestalo. Takový chování na závody nepatří a zaplať satan to lidičky jedoucí Blinduro moc dobře vědí. Taky ke konci erzety si můžete všimnout, mě dojede klučina a když chci uhnout sezná, že to nemá valné ceny a prostě řekne ať jedu. Přišel o dvě vteřiny a bylo mu to jedno. Blinduro je pro radost a ne pro výsledky. Doufám že to tak zůstane.
Lenost, marnost, takže píííííívo
Jak jsem již avizoval, byl jsem línej a tak jsem radši seděl v hospodě. Pravidla to umožnila s tím, že jsem dostal čas toho nejpomalešího ve svý kategorii a co si budem, ten klučina určitě nebyl o tolik pomalejší než já. Video jsem stopil od Rakouského kolegy a jak je na něm vidět, jelo se hlavně parkem a něco i po sjezdovce. Nic těžkýho. Jen klopky a sem tam kámen a kořen.
Takže dobré ráno
Slunečná neděle a teploty okolo dvacítky. Lepší to být ani nemohlo. Pátá erzeta byla jasná, daná a dopředu oznámená. Jelo se z Luče po modrý dolů, po rovině, dolů a nahoru. Měl jsem ji v paměti od loňska a přece mě zase překvapil dropík a já slezl a stlačil. Težší než dolů je dostat se vůbec k začátku erzety. V podstatě vysokohorskej výšlap s kolem na zádech na jehož konci je trialová vložka. Od startu je ale jen jeden houpanec a pak se jede dólu cestou necestou, korytem, bordýlkem. Užil jsem si jí už vloni a těšil se na ní zase, ale choval jsem se jako blb kterej sedí na kole prvně. Místo toho abych si vzal normálně sjezdový brejle a nemusel cestou dolů nic řešit, nasadil jsem čirý obyč, který se mi neustále sunuly dolů a já je musel upravovat. No blb no.
Další milé překvapení
Nás čekalo na druhé resp. šesté rychlostní zkoušce. Novinka se jela asi osm kilometrů od Lipna nad Vltavou a dostat se nahoru nám zabralo myslím si solidních čtyřicet minut tlačby. Ti lepší jeli. My normální lidé šli co noha nohu mine. Od startu to chtělo taky trochu šlápnout do pedálů. Pak zase kus polňačky a následoval les. Bylo tam pár chuťovek a mělo to rytmus. Pak přišla rozbahněná lesní cesta a to znamenalo konec rychlosti. To bylo moje trápení. Nesmyslně jsem tam ztratil čas. Pak zasejc trocha palby lesem kde jsem jel nevim proč pomalu. A cíl. No hrozně jsem se nažral banánů s ionťákem a tyčkama.
Kde jsou ty cedule?
Po osvěžení na občerstvovačče jsme vyjeli já, kamarád Aleš na třetí neboli sedmou erzetu. Cestou jsme potkali skupinu chlapíků, kteří tak nějak bloudili. A nevěděli kudy na trojku. Kus cesty jsme jeli všichni správně, ale pak přišla malá cedule se šipkou doleva, která si nikdo nevšiml a my jeli vesele až o Lipna a pak pro velký úspěch zase zpátky. No hodilo nám to cca 10km navíc. Bylo to znát při stoupání k poslední erzetě. Vyložená asfaltová agonie. Na startu nás čekala usměvavá Téra Votavová s tím, že tam je to padesáti metrech malej posíláček a že se není čeho bát. Ničeho jsem se teda nebál a radši ho objel. Pak hrabanka, trocha kamení, mini dropy, hrabanka bahýnko a hrabanka. Ke konci mi to ujelo na kořeni mezi stromy a já si rozsek loket o strom. Konečně impuls k zakoupení chráničů. A na samém konci podivně vyhlížející sešup se schodem. Což pro mě opět znamenalo tlačbu dolů.
Konec? Už?
Dva dny byly z ničeho nic za náma a já jen koukal na Aleše v cíli a říkal si. Tohle je všechno? Ještě bych jel. No on moc nevypadal. Každopádně nás to tak nadchlo, že jsme se dodatečně přihlásili na podzimní Blinduro v okolí Kyčerky. I tam jsme byli i vloni, ale počasí a vyšší obtížnost (o dost vyšší) nás (teda hlavně mě) odradila od startu druhej den. Ale letos to bude jiné. Dopředu nazuju místo Maxxis Minion DHF 2,3 raději Maxxis Shorty 2,3. Pokud je někdo kdo by si chtěl zkusit enduro, ale bojí se jet Enduro sérii, tak Blinduro je naprosto ideální na vyzkoušení techniky, psychiky a kola. Jak praví Michal Prokop: “Chci, aby si mou akci užil každý. Bez tlaku na výsledek a bez obav, že se přerazí o něco nebezpečného. Dva dny. Na oči.”
PS: jistě jste si všimli, jak neustále zdravím nějakou Zuzku. Yop. Je to totiž holčina od Trail Guide, fotografka a ta se starala o zvěčnění našich obličejů na trailu. Tady a tady její galerky ze závodu.
