Když jsem byl ještě malý hobbík, koukávával jsem na neuvěřitelná videa těch nejlepší bikerů a říkávával jsem si: Takhle bych chtěl umět jezdit. No a vidíte to, stačilo k tomu pár let a já na ně pořád nemám. Teď se rozhodně nelituju, jen kostatuju fakt. Umím sjet ledasco a pokud s sebou mám i někoho jako doprovod, nebojím se trochu zariskovat. Když však jezdím sám, tak radši na pohodu a bez zbytečnýho hlazení si ega jakej jsem borec.
Moje začátky byly stejný jako asi každýho. Koupil jsem si první “horský” kolo v cyklo obchodě, kde teda, pro můj omezený rozpočet, doporučili, na co jsem měl. Dneska už se sám sobě směju. Byl to 4Ever FEVER. A jakou já měl tehdy radost. Začal jsem jezdit po lese. A když jsem četl, že KPŽ Trans Brdy sjede v pohodě každej, přihlásil se na 30 km trať. Fyzička byla tehdy dobrá. Technika ovládání kola žádná a já trpěl. Hodně trpěl. Byl jsem vyřízenej, bolavej, naštvanej, ale stačilo pár dní a já znova seděl na kole a začal se učit (po svém) v terénu. Rok se s rokem sešel a já narazil na internetu na Singlterk Pod Smrkem. Tehdy jsem s kamarádama a budoucí částí rodiny zajel do Libverdy a půjčil si tam Meridu Big NinetyNine XT-M a okamžitě ji propadl a za zvýhodněnou cenu ji koupil. (Na fotce značně upravená) S tou jsem se nalítal něco kilometrů, ale tohle XC kolo, ač pro závoďáky dobrý (Jestli se nepletu tak na téhle platformě jezdil svýho času Ondra Cink.), mě ve vývoji spíš brzdilo. Koukal jsem, koukal, kde by se dal sehnat rozumně nějaký celopéro a narazil na Author Patriot Trail 1.0
Následovala zápůjčka v Singltrek Centru, kde dneska už Authory nemají. Ne, že by tam nebyly žádný kola. Momentálně (a chvíli to ještě bude trvat) si tam můžeš půjčit kola od kultovní značky Orange Bikes. Jak s pevným zadkem, tak fully. Právě zde je to hnízdo, ze kterýho vylétají valící se pomeranče do celé ČR.
Zpátky však k meritu věci. Páťa (jak jsem s láskou a trochu teple svůj bike nazýval) se mnou zdolal hodně trailů. Hodně mě naučil, posílil sebevědomí a rozdával radost. Jenže lehce starší trailová geometrie, ne už tak sexy rám, jak se ze začátku zdálo a obava ze zničení rámu po tom, kdy jsem se odhodlal začít jezdit Blinduro, mě přesvěčily k poohlédnutí se někam dál a výš jen výš tam já mířím… počkat, to jsem se zasnil. Zkrátka napsal mi Hrrzkopec, hodil nabídku a bylo jasno.
Tam, kde to všechno začalo vol. II.
Moje první návštěva Singltreku znamenala okamžitou lásku na první pojezd. Síť stezek pro horský kola vybudovaná převážně jednosměrně a rozdělená na tři obtížnosti (modrou, červenou, černou), který sjede úplně každej. Modrá v klidu i s dětma na odrážedle. Červená super na učení techniky a získávání zkušeností a černá se sem tam vykukujícím kořenem a ne úplně hladkým povrchem prověří bez brzd i otrlejší bikery. Singltrek je zkrátka zábavnej od dvou do devadesátidevíti let. Každej si tu najde to svoje. Tyhle stezky jsou zkrátka boží. Obtížnost si totiž člověk nastavuje vlastní rychlostí. Umí bavit jak v klidným tempu, tak ve vyšších rychlostech. Na Český straně najdete skoro 60 km stezek a dalších 27,5 km na Polský straně. (V Polsku černá dobrá. Na červenou už nikdy nepojedu. Přišlo mi, že jedu jen do kopce a najednou jsem byl zpět na Český hranici.) Nečekej nic technickýho alá Rychleby nebo Trutnov Trails.
Jelikož je to hladká jízda, nepotřebuješ fulla. Takže další plus pro začátečníky. Každej si hned na začátek nekupuje kolo za 50k+, že jo? Jezdí tam dokonce i lidi na trekových kolech. Takže veškerý obavy z teréní jízdy jsou lichý.
Neumřu tam hlady?
Ne to opravdu ne. Je dobrý vzít si s sebou nějakou tyčku, ale mnohem důležitější (hlavně v létě) je dost vody. Vodní rezervoár v batůžku je skoro nezbytností. Sám tam v létě jsem schopnej vypít v klidu 3L vody jen na stezkách.
Cestou jsou 4 občerstvení. Na základně Singltreku si dáš pro začátek třeba Kuřecí steak se salátem, limču, kafe a jedeš. Další zastávka tě nejpíš zavede k Hubertce. Koláče, limo, chleby se sádlem. Paráda. Další nejpravděpodobnější zastávka bude Obří Sud. Cool vyhlížející restaurace s velkou zahrádkou a vnitřkem restaurace. Jídlo česká klasika. Jen počítej s dlouhou čekací dobou na vytouženou krmi. Prostě hodně bikerů a hodně objednávek. Poslední občerstvovačka je U Kyselky. Domácí palačince jsem nikdy neodolal. Dokonce jsem tam dostal vynadáno, že furt žeru jen palačinky a nechci domácí koláč. Tak jsem si ho dal a vše se v dobré zvrátilo.
Kolo mi půjčí. Co dál?
Kolo půjčí, ale mysli na to, že jich není jako vládních slibů o pomoci živnostníkům při Covidmrdce. Naopak, je jich k mání cca dvacet a proto doporučuju plánovat a kolo si rezervovat na webu Singltreku. Pokud jsi helmy prostý/prostá hobbík/hobbinka i helmu ti tu půjčí. Nejsou to sice Foxy na příští sezónu, ale hlavu ochrání. A pokud se štítíš po někom nosit, můžeš si už od tisícovky pořídit vlastní. Super cool batohy PRISM s páteřákem, který si při nákupu poskládáš dle vlastní úchylnosti a nebo třeba hadříky, který vozí Matěj Charvátů a to Kenny. Chrániče téže značky a spousty rukavic a dokonce i boty u nás nové značky RC Shoes. Jsou z Kalifornie kde vznikly i Five Teny (Bohužel tak trochu vyhořívající pochodeň od tý doby kdy je koupil Adidas). V tomhle skejtovým a bajkovým kraji zkrátka ví, jak má bota pro hobbíka vypadat a hlavně jak fungovat.
Co se týče přenocování je tu k dispozici kemp a ve městě spousta různých ubytovacích zařízení. Ale zase ne pro tisíce lidí. Vyplatí trochu plánovat dopředu.
Tak končí…
Závěrem to shrnu. Super klikatící se cestičky pro začátečníky, pokročilý jezdce i ty největší drsňáky. Slušná dostupnost. Z Prahy například necelý dvě hodinky. Hodně služeb a dobrý jídlo. I lázně se tu najdou. Ale hlavně, až epická příroda a klid. To je Singltrek Pod Smrkem a přilehlý okolí.